Pan Gothard

Pan Gothart byl můj soused. Byl jím od začátku, co jsem se do domu přistěhoval a bydlel přímo pode mnou. Poprvé jsem ho viděl tehdy, když mi přišel nevzrušeně oznámit, že kvůli rekonstrukci mých podlah mu popraskaly stropy. Vzal mě tenkrát k sobě do bytu a praskliny mi ukázal. Místo stížností a vystavení účtu ale jen řekl, že si to nechá sám opravit a vymalovat, že to už stejně chtěl dávno udělat. V ten moment jsem se zaradoval, protože mi bylo jasné, že mám pod sebou správného chlapíka. Nikdy jsme neměli šanci se nějak sblížit, ale svým úvodním vystoupením si mě doživotně získal.

Od té doby jsme se jen několikrát pozdravili na chodbě, mimo zimu prý trávil většinu času na své chatě a tak jsme na sebe až tak často nenarazili. Naposledy jsem ho viděl asi před měsícem. Vracel jsem se něco po půlnoci domů a všimnul si, že spal ve svém autě zaparkovaném přímo před domem. Přišlo mi to zvláštní a chtěl jsem se ho zeptat, jestli je všechno v pořádku, ale netroufal jsem si ho budit. Nejspíš usnul a domů půjde až se probere, říkal jsem si. Když jsem ale hned následující ráno z domu opět vyšel, byl stále ve svém autě a za vydatného kašle snídal z klína několik rohlíků se sýrem. Bylo evidentní, že namísto ve své posteli trávil celou noc v sedě v autě.

Celou situaci mi nedlouho na to objasnila jedna sousedka. Prý ač působil dojmem zdatného šedesátníka, měl už tak slabé plíce, že do svého čtvrtého patra občas prostě už nevyšel. Navíc ho údajně trápily i další problémy a nebyl na tom se zdravím celkově moc dobře. Stále si ale připadal jako mladík, žádná omezení si nepřipouštěl a jakoukoliv pomoc vždy zásadně odmítal. U jiné sousedky v přízemí, která v poslední době začala vykazovat některé znaky stařecké slabomyslnosti, ale prý nedávno zůstal skoro týden, když výstup do patra zas jednou nezvládnul. Od téměř jisté smrti ho zachránilo jen to, že jí samotné se udělalo špatně a tak si zavolala sanitku. Při tom došlo i na něj, který v tu chvíli už několikátý den ležel téměř v bezvědomí u ní na gauči.

Několik týdnů na to, takhle koncem léta, se mi doma začal šířit velmi nepříjemný zápach. Po letmém ohledání jsem zjistil, že to přicházelo hlavně ze světlíku, ale i z oken do ulice. Vzpomněl jsem si na svého souseda a onu dramatickou historku a do hlavy se mi vloudily velmi černé myšlenky. Ve dveřích měl už dost dlouhou dobu vsunutý vzkaz, takže bylo zřejmé, že je už nějaký čas nikdo neotevřel. Pak jsem ale jednou šel kolem popelnic a ty v horku zaváněly velmi blízce tomu, co se mi už několik dnů šířilo v bytě. Navíc jeho auto nebylo nikde v okolí vidět. Proto jsem si s úlevou řekl, že to asi budou jen odpadky, které soused před odjezdem na svou letní stáž na chatě zapomněl vyhodit.

Dnes večer na mě ale při nočním návratu domů čekalo velmi nemilé překvapení. Sousedovy dveře byly zalepené policejní páskou a na zemi, hned vedle onoho nikdy nedoručeného vzkazu, ležely lékařské gumové rukavice. Když jsem pak vstoupil do svého bytu, po zápachu nebylo ani památky. Místo něj tu ale byla úzkost z představy, co se v nedávných dnech pode mnou asi odehrálo. Uvědomil jsem si, že noc bych raději trávil někde jinde a napadlo mě zavolat dívce, s kterou jsem se krátce před tím rozešel. Ten nápad jsem ale raději zase rychle zamítnul. Když jsem jí totiž po naší druhé schůzce doprovázel domů, dala mi jasně najevo, že pokud bych na to náhodou pomýšlel, tak s pozváním dál rozhodně počítat nemám. Něco mi říká, že z toho nebude nic. Ale vám, vám ať země lehká, pane Gothart!