Rio de Janeiro 2011 a dál

Ahoj všichni věrní, jsem tu zas.

Minule jsem se vám snažil objasnit, kde to vlastně jsem a dnes bych vás rád a doslova uvedl do obrazu ohledně toho, co tady dělám a jak to tu vypadá.

Do Ria jsem odjel ze dvou důvodů - prvním byla potřeba najít si novou práci a tím druhým moje touha důvěrněji poznat tohle město, které mě vždycky přitahovalo. Rozum mi říkal, že vzhledem k nejistotě v Evropě a naopak ekonomickému vzestupu Brazílie, by mohlo být zajímavé se tu zkusit pracovně etablovat a srdce říkalo, jeď sem, poznej to tady a zapusti tu do budoucna kořeny. Hledání práce se věnuju v běžné pracovní době, o tomhle tématu se podrobně rozepíšu později, večery a víkendy patří poznávání lidí, jejich kultury a samotného města.

Prahu miluju a minimálně pokud jde o architekturu a různorodost, tak neznám na tomhle světě hezčí místo, kouzlo Ria pro mě spočívá především v tom, že se od naší stověžaté totálně liší. Co je tady, není tam a naopak, obě města se skvěle doplňují. Rio se rozprostírá na geniálně plastickém terénu plném vizuálně atraktivních kopců a skal, je obklopené mořem, protkané pralesem a má jedinečné čtvrti a části, ať už koloniální nebo moderní, rigidně plánované a nebo naopak zcela chaoticky vybujelé, například v podobě všudypřítomných favel (slumů). Můžete se tu cítit ztraceni uprostřed obřích mrakodrapů lemujících široké třídy a nebo naopak velmi vřele v některé z příjemně malých starých čtvrtí.

Jsem tu přes dva měsíce, ale jen projít mojí ulicí plnou tropické vegetace a orchidejí, pak míjet ty všechny občerstvení na rohu obložené ovocem a s vitrínami plnými svodů a sledovat ty všechny lidi okolo, mě stále nepřestává fascinovat. Nebo projet na motorce favelou, nemluvě o tom, když se pak ponoříte jejími strmými a křivolakými uličkami kamsi do nitra a mluvíte s jejími obyvateli, je jak octnout se na jiné planetě. A vylézt někam na kopec a koukat na to všechno z výšky, nebo se naopak ponořit do pralesa, odběhnout si večer se projít po pláži a tak dále, to všechno je tak vzdálené tomu, co našinec zná z domova. Navíc Rio je v Brazílii a Brazílie je sama o sobě jedinečná, ta směs ras, národností a kultur, produkující neuvěřitelně pestrou varietu všeho, od jídla a hudby, přes místa a způsoby, kde a jak lidé žijí, až po jednotlivé životní osudy. Prostě je to úplně jiný svět, jiný, pozoruhodný a fascinující. No a kus toho bych vám rád dnes předal skrze snímky, co jsem tu udělal.

Bohužel nemám prostor na to, abych se tu věnoval plnohodnotné fotografické práci a nebo všechno zmíněné zachytil nějak systematicky, takže následující obrázky jsou výběrem z toho, co jsem kolem sebe cvaknul tím, co bylo po ruce. Fotky jsou ze čtyř různých přístrojů, včetně mobilu, takže prosím omluvte částečnou vizuální nekompaktnost.

Spolubydlící Mariana ošetřuje spolubydlícího Leonarda, kterého před tím nechtěně z lásky zranila

S mým třetím spolubydlícím, Leovým psem Quiterií, u nedalekého jezera (Lagoa Rodrigo de Freitas)

Moje oblíbená lagoa, jen z druhé strany a večer, západy slunce jsou tu fascinující




Cestou po okolních plážích, tohle je zrovna slavná Copacabana a níž slavný Pão de Açúcar




Následuje pár výhledů, v pohledech na město z okolních kopců se Riu opravdu nic nevyrovná



Lagoa a v pozadí vrchy Dva bratři a Pedra da Gávea, v popředí sousedka Giovana




Čtvrť Urca a její pláž, pohledem ze stejnojmenného vrchu, na který vede stezka pralesem




Vrch dva bratři z druhé strany, pohled z rampy, odkud se skáče s rogalem




Rocinha - největší favela Rio de Janeira, dva týdny po obsazení speciálním komandem a armádou




Ipanema pohledem z favely Vidigal, kterou vláda dostala pod kontrolu také teprve nedávno




Jeden noční pohled od sochy Ježíše na vrchu Corcovado

 

Dva snímky z botanické zahrady založené roku 1808, jednoho z mých nejoblíbenějších míst v Riu

 

Čtvrť zvaná Lapa - přes den poklidné místo, v noci hlava na hlavě a bujará zábava až do rána

(Tenhle snímek jsem si půjčil od neznámého autora z internetu)

 

Rio de Janeiro koloniální, interier jednoho z místních barokních kostelů

 

Zpět u moře, tentokráte s účastníky zájezdu české podnikatelské mise, o kterou jsem se tu staral

 

Na motorce přes favelu Vidigal; bez motorek by byly favely na kopcích dost těžko dostupné

 

Děti ve favele Rocinha hrající si v jedné z mnoha bezejmenných uliček šplhajících vzhůru do kopce

 

Několik desítek let chátrající hotel, co jsem v naprosté mlze objevil uprostřed pralesa

Pohled ze střechy stejného hotelu, tentokráte bez mlhy; 10. patro bohatě převyšuje okolní stromy

 

Malé legrační opice druhu Sagui, dost rozšířené po pralesem zarostlých kopcích Rio de Janeira

 

Dům v jedné z dost zelených čtvrtí; některé části města jsou doslova vestavěné v pralese

 

Den mrtvých a zbytky po obřadu jednoho z afrických pohanských náboženství v zadní části hřbitova

 

No a pak je Rio de Janeiro plné spousty zajímavé architektury, ať už to jsou samotné stavby, mnohé z let šedesátých, interiery a nebo různé detaily.

Domy v dobrých čtvrtích mají vrátného za stolem a gauč či křesla, tohle je ale kancelářská budova

 

Hodně zajímavé věci se dají najít od neoficiálních umělců po ulicích, street art je tu silné téma.

 

Na závěr jeden tripl-autoportrét v barové skříňce, co mě zaujala na výstavě interierového designu

 

Tak a to je dnes všechno. Doufám, že po shlédnutí mojí druhé reportáže dokážete lépe pochopit, proč jsem si pro následujících několik let vybral zrovna Rio de Janeiro. Komu to nestačilo, může si pustit tuhle příjemnou písničku od Bebel Gilberto, která vás na chvíli přenese do tepla a na pláže okolo mě - http://tiny.cc/bebel-gilberto

Všem vám přeju, aby jste strávili Vánoce a silvestra podle svých představ, já na svátky odlétám do Buenos Aires, a vzájemně si můžeme držet palce, aby se nám rok 2012 vydařil.

Viktor